Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Jestli je něco opravdu důležité, pak je to zjednodušení. Výsledky většiny fotografů by byly zřetelně lepší, kdyby dokázali jedno: odstranit vše, co je navíc. Usilujete-li o jednoduchost, máte mnohem větší šanci zaujmout diváka.
(William Albert Allard)

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

28 fotek, únor až prosinec 2017, 179 zobrazení, 420 komentářů | krajina, příroda
Vás, kteří ke mně chodíte pravidelně, určitě nepřekvapí, že tu najdete fotky loňsko-únorové, nikoliv letošní. Ale teprve před pár dny mě napadlo, že společným jmenovatelem třech únorových výletů byla voda. Cílem prvního výletu se stala celkem nahodile Bělá nad Radbuzou se svým krásným barokním mostem, podruhé jsme si to namířili k zatopeném lomu u Konstantinových lázní a potřetí jsme vyrazili k romantické Berounce.
Když už Vás nemohu překvapit tím, jak moc jsem pozadu, rozhodla jsem se, že se alespoň opozdím přesně o rok. (Hlavně díky Ivě a Fili bych to mohla načasovat na vteřinu přesně, podle konkrétní fotky například... Ne že bych se chystala této možnosti využít, ale to, že můžu v klidu pracovat na albu, o kterém budou moji příznivci po jeho odkrytí informováni mailem, velice vítám. :))
Přijměte tedy pozvání na dvě přiříční procházky, a i kdyby jste třeba měli zpoždění, hezky si tu pohodu u vody užijte!
(Fotky z lomu Vám nabídnu někdy jindy, až nebude celý pod sněhem. Ale pokud jste zvědaví, jak to tam vypadá, a nechcete rok, dva čekat, můžete se mrknout třeba sem: http://darmotka.rajce.idnes.cz/Lom_u_Konstantinovych_Lazni.)
38 fotek, leden 2009 až duben 2016, 235 zobrazení, 477 komentářů | krajina, příroda
Poslední den na Náchodsku jsme strávili procházkou v Broumovských stěnách a Adršpašských skalách. Jedna věc je jistá - tato známá místa nepotřebují doprovodný komentář.
Ale ještě než se odmlčím, chci říct zřetelně a nahlas: Slušnost není útočná, zato je neporazitelná! Férovým způsobem si získává naše srdce, a ta jí zůstávají věrná navždy. (Ono se to ve skalách hezky ponese - i s ozvěnou.)
Příjemné pokoukání přeji a díky za Váš čas.
Vánoční  45
14 fotek, prosinec 2014 až prosinec 2017, 703 zobrazení, 560 komentářů | doma, oslavy
Stromy  59
58 fotek, leden 2009 až prosinec 2016, 523 zobrazení, 759 komentářů
STROMY
Jiří Žáček

Drží svou vartu. Byly stvořeny
k životu pro druhé. A mlčky slouží.
Drží se země všemi kořeny
a neustoupí. Pijí vláhu z louží,

vystačí s málem. S útlou nadějí
sluneční světlo v kyslík mění.
A ještě po smrti nás věrně zahřejí.

Hej, stromy,
vezměte mě do učení!

Nedávno mě napadlo, že tyto krásné verše si zaslouží mít své vlastní album. Porozhlédla jsem se tedy mezi starými fotkami a vybrala ty, které jsou mi nejmilejší. Třeba Vám kápnu do noty...
Děkuji za návštěvu a komentováním se, prosím, příliš nezdržujte.
Mějte se moc hezky! :)
50 fotek, 27.4.2016, 415 zobrazení, 845 komentářů | architektura, krajina, příroda
Jen co jsem se 26. dubna loňského roku po ránu trochu rozkoukala, začala jsem těkat očima od okna k předpovědi počasí, od předpovědi na Darmoťáka a od Darmoťáka zpátky k oknu. Nemohla jsem uvěřit: meteorologové se opravdu trefili! Na obloze visely šedomodré mraky - ty, které máte chuť propíchnout prstem, aby v nestřežené chvíli nepraskly samy a nevylily vám na hlavu hektolitry vody. Na východě mělo být během nadcházejících dvou dnů lehce nad nulou, předpovědníci očekávali i sněžení.
Měla jsem náladu pod psa. Netoužila jsem opustit teplo rodinného krbu, nepotřebovala jsem vyměnit Chodsko za Náchodsko! Dokonce ani kafe mi nechutnalo. (O tom, že bych si dala k snídani ovesné VLOČKY, nemohla být vůbec řeč.)
Nakonec jsem se však toho ponurého rána díky Darmoťákově uklidňující taktice přece jen usmála. Chlácholivým tónem totiž pronesl: "Neboj, to bude dobrý. Vidět je..." :)
42 fotek, leden 2009 až prosinec 2016, 450 zobrazení, 809 komentářů | krajina, příroda
Koncem loňského roku jsem se musela dost otáčet, a abych kvůli stržené podlaze v prvním patře našeho domu (a jiným šlamastykám z úplně jiných soudků) neztrácela půdu pod nohama, potřebovala jsem se čas od času zastavit, porozhlédnout, nadechnout...
Tehdy mi nejvíc pomohla příroda. Výlety a procházky byly vzpruhou pro tělo i pro duši, stejně tak jako silný vývar při chřipce. Jestli chcete, pojďte tu moji slepičí polévku ochutnat. Ráda Vám naberu plný talíř. :)
35 fotek, březen 2013 až prosinec 2016, 271 zobrazení, 354 komentářů
Aby ti bylo veseleji, Džín. :)
Pokud potěším i někoho jiného, budu ráda...
10 fotek, prosinec 2009 až leden 2016, 474 zobrazení, 303 komentářů | doma, oslavy
K Vánocům patří pohádky, tak jestli chcete, o jednu neokoukanou se s Vámi podělím.
(Ale ne že mi tu usnete!) :)

JAK BYLY VÁNOCE PŘEDE DVEŘMI
Lilly Eisenschimlová

Jednou večer, když rodina seděla pohromadě u večeře, zaklepal někdo na dveře. Maminka vstala a šla otevřít. Ale sotva trochu pootevřela, rychle zas dveře přibouchla. Propánajána, povídá, Vánoce jsou přede dveřmi, co budeme dělat, tatínku, pomoz mi umýt okna, vlastně ne, jdi radši pro stromeček, Ládíku zapal františky, zpívejte někdo koledy...Nebouchal zas někdo na dveře?
Tady Vánoce, ozvalo se, svátky klidu, míru a pokoje, otevřete, prosím. Hned, hned, chviličku strpení, vyhrkla maminka a vrhla se na vánočky. Propána, kapr! blesklo jí hlavou. Co bude s kaprem?
Neračte se se mnou zdržovat, ozvalo se z koupelny, napustil jsem si do vany čerstvou vodu, všechno je v pořádku.
Výborně, řekla maminka, hned si pro vás přijdu, jen co dočistím okna, umyji podlahu, dopeču vánočky, vyžehlím záclony, zabalím dárečky, zamíchám salát, upeču cukroví, ozdobím stromeček, zazpívám koledy.
Vidím, že máte opravdu mnoho práce, opáčil kapr, rád bych vám pomohl, promiňte, ještě jsem se nepředstavil, Moum, jméno mé, půjčila byste mi zástěru?Je to od vás velice hezké, pane Moum, ale jak byste mi mohl pomoci, jste přece kapr.
Umyji vám podlahu, pravil důstojně Moum a vyskočil z vany.
Za chvíli byla podlaha jako zrcadlo a Moum se nabídl, že by vzal ještě okna. Zpíval bych koledy, zamyslel se nahlas, když byl hotov, ale bohužel, zpívání mi jaksi nejde. Ale jestli dovolíte, skočil bych k rybníku, mám tam dobré známé, ledy totiž výborně zpívají koledy. A než se vrátil, bylo už od rybníka slyšet Nesem vám noviny a Půjdem spolu do Betléma.
Moc vám děkuji, řekla maminka, když se Moum vrátil, ale jistě už jste unavený, hupněte si, prosím, zpět do vany a odpočiňte si.
Co vás nemá, vrtěl hlavou kapr, rád vám pomohu, já bych ani v tom zmatku odpočívat nedokázal. Nemohu přece klidně plavat a čekat, když vidím všude kolem tolik shonu. Jde mi to totiž na nervy. Mohl bych se příkladně sám klepnout do hlavy? Kde najdu paličku?
V kredenci, odpověděla roztržitě maminka, potom však vykřikla: Ale propána, snad byste se nechtěl zabít?
No prosím, jestli máte čas, udělejte to vy, já se beztak špatně trefuji.
Maminka tedy raději dělala, jako že neslyší, a když Moum viděl, že u ní nepochodí, šel za tatínkem.
Já nemohu nic dělat, vidíte přece, že mám plné ruce práce, zabručel tatínek. Jděte za Ládíkem.
To ode mě nemůžete žádat, to je ublížení na těle, jak vás něco takového mohlo vůbec napadnout? zhrozil se Ládík a zadržel Moumovi ploutev, právě když se sám chystal k jisté ráně.
Prosím vás, vraťte mi tu paličku, žadonil Moum, já mám rád klid. Vždyť už jsem vám snad vysvětloval, že mi jde tenhle zmatek na nervy. A potom, na vánočním stole přece musí být kapr, to je jako houska na krámě.
Ale, pane Moum, nesmíte hned ztrácet hlavu, všechno bude zase v pořádku, i klid bude. Copak jste to neslyšel? Vánoce jsou svátky klidu, míru a pokoje. A jestli trváte na tom, že na vánočním stole nesmí chybět kapr, tak prosím, pojďte se mnou na půdu.
A zatímco se Vánoce dobývaly dovnitř, našlo se na půdě staré akvárium.
Račte si ho vyzkoušet, padne vám jako na míru, řekl Ládík Moumovi, tu chvíli to v něm jistě vydržíte, než vás zas vrátíme do rybníka.
Když Vánoce vtrhly do bytu, bylo už všechno jaksepatří. Podlaha čistá, vánočky upečené, záclony vyžehlené, stromeček ozdobený. A na stole cukroví, salát a kapr Moum v akváriu.
Od rybníka se ozývaly koledy. Zpívaly právě Vánoce, Vánoce přicházejí a Vánoce byly nadmíru spokojeny. Konečně nastal klid a kapr Moum si velice liboval. Jak by také ne, když dostal ochutnat všechny pochoutky z vánočního stolu.

POHODOVÉ VÁNOCE A VYDAŘENÝ ROK PŘÍŠTÍ PŘEJI! :)
45 fotek, leden 2015 až březen 2016, 341 zobrazení, 598 komentářů | architektura, krajina, příroda
Tak už nám zase mráz dýchá za krk, po ránu je to šálu a na kulicha a já Vám tu míchám zimní ohlédnutí... Nemáte to se mnou vůbec jednoduché! Mě každopádně Vaše návštěva pokaždé zahřeje u srdce, za což moc děkuji. :)
32 fotek, květen 2014 až květen 2015, 395 zobrazení, 619 komentářů | architektura, krajina, příroda
Přiznám se, že fotky z těchto dvou výletů na sebe prostě zbyly. Stály ve frontě řadu měsíců, netrpělivě přešlapovaly z rohu na roh, a když viděly, že už došlo i na obrázky šumavských podsvinčátek, začaly pomalu ztrácet barvu. Čekaly dlouho a dychtivě, než k nim přiřadím fotky novější ze stejných či sousedních končin; tak, aby vzniklo pestré, ale zároveň tématické album. Takové, které může do světa (nebo alespoň za humna).
Svých krajanek se však natěšené aspirantky ne a ne dočkat... Plynul den za dnem, týden za týdnem a odložené fotky pomalu sinaly a malátněly. Hrozilo, že se pestrost promění v pouhou iluzi! Zželelo se mi těch pobledlušek a rozhodla jsem se, že jejich trpělivost déle napínat nebudu. Že je šoupnu do jednoho rance, ať vyrazí na zkušenou společně. Pochopitelně jsem se pokusila napřed ty dvě party v jednom uzlíku trochu skamarádit, vytvořit mezi nimi určité pouto. Zamyslela jsem se, co by mohly mít společného... A ukázalo se, že když rozum velí tmelit, jde to!
Takže: Rabštejn nad Střelou i Zvíkov leží na skalním ostrohu, obě místa se můžou pochlubit hradem a kamenným mostem, blízkostí řek a lesů a rovněž hezkými vyhlídkami. Pokud jste z Prahy, vězte, že do Rabštejna i na Zvíkov to budete mít stejně daleko. A jestli máte rádi žlutou, vyrazte tam stejně jako my v květnu, na obou výletech si ji užijete dosytosti. :)
Sam  25
30 fotek, únor 2010 až červen 2017, 326 zobrazení, 455 komentářů | zvířata
PES
Jiří Žáček

Pes nečeká, až skončí TV story,
chce vyvenčit, a právě teď.
Neřeší krize, kašle na rozpory,
na něž svět hledá odpověď.

Značkuje rohy, namlouvá si fenky
a věří očím, uším, čenichu.
Spoléhá na ně víc než na domněnky;
neřády pozná po čichu.

Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi.
Štěkotem plaší frustrace a stresy,
aby ti bylo veselo.

A když se skloníš a tvář olízne ti,
zasteskne se ti náhle po dítěti,
které už dávno dospělo.

Když nastal ten správný čas pořídit si psa, měla jsem všechno dokonale promyšlené a nastudované. Věděla jsem, že border kolie je velice šikovná a bezkonkurenční na agility (ale na rozdíl od nás hyperaktivní workoholik), že rhodéský ridgeback je hodně inteligentní (natolik, že pokud si nebudeme dávat pozor, stane se rychle vůdcem smečky), že dalmatin by díky své mírumilovnosti nezakousl dědovi slepici (nebylo by ovšem jisté, zda by kvůli genetické predispozici slyšel kokrhat kohouta, natož pak naše povely). Věděla jsem přesně, které plemeno je pro nás to pravé!
"Zlato, chtěl bys raději černého hovawarta nebo plavého?" snažila jsem se vtáhnout manžela do svých plánů... "Je to vážně ideální pes! Hlídač dvora, ale takový, který zbytečně neštěká. Je moc milý a vyrovnaný... a temperamentní je tak akorát. A je oddaný rodině a neutíká za srnkami. A víš, co ještě, zlato? Pořídíme si raději fenku, jo? Ta bude poddajnější... Fenku z chovatelské stanice, abychom měli jistotu, že bude mít ty nejlepší předpoklady. Zlato? Ty už spíš...? Nevadí, proberme to jindy," zašeptala jsem ještě do polštáře.
Jakmile přišla ta pravá chvíle pořídit si psa, věděla jsem přesně, jakého bych chtěla mít! Ale Osud (nebo Darmoťák?) to zařídil(i) jinak. A tak se před více než šesti lety stal členem naší rodiny kříženec retrívra a německého ovčáka; černý ďábel, kterého jsme dostali od známých za lahev červeného vína. Jmenuje se Sam.
Není to klasický hlídač dvora jako hovawart, má své vlastní metody. Když se pohybujeme po dvoře, systematicky nám dokazuje, jaké je na něj spolehnutí, a upozorňuje nás i na vrabce a na čmeláky. Jsme-li uvnitř domu, rozčilují ho jen psi zaploťáci a jakákoliv dvoutaktní vozidla či vozítka. Čtyřtakty mu nevadí, fenky miluje. A má moc rád lidi! Bez rozdílu... Se stejnou chutí olízne jak řezníka, tak zedníka. Úředníka pochopitelně taky. Nejspíš by takto vyznamenal i loupežníka, pokud by cestou z lupu utrousil vlídné slovo...
Sam je pes velice svéhlavý. Když na procházce zavelíme K NOZE!, sedne si a čeká, až přijdeme k některé z těch jeho. Zato na návštěvu (a zároveň za kořistí - je kleptoman, ale nic nezničí a všechno nakonec dobrovolně vrátí) chodí rád, bez váhání a samozřejmě i bez pozvání. Konec konců, je přece členem rodiny! A navíc, proč by nezavítal, když si umí otevřít dveře... Děda pro změnu neumí zavírat dvířka od králíkárny, a tak Sam jednoho dne z výchovných důvodů zakousl králíka. Bylo mu důrazně vysvětleno, že TOHLE SE NEDĚLÁ (myslím Samovi; dědovi je zbytečné cokoliv říkat), a tak teď alespoň škádlí přelétavé slepice. Kohouta nemáme.
Máme ho tak rádi! Víme, že není ideální (toho králíka zakousnout nemusel a taky by se konečně mohl naučit za sebou zavírat), ale kdo je bez chyby? A není snad svéhlavost jistou známkou inteligence? Je tak mazaný a tak talentovaný! Vlastně vůbec netušíme, co mu jde nejvíc. Když uteče za srnkami, říkáme si, že by mohl být skvělým loveckým psem; když ho druhý den venčíme za trest na vodítku, je nám jasné, že i husky by záviděl Samovi jeho sílu a "tah na branku"; když třetí den vyžene hraboše z nory a přitom udělá půlmetrovou díru, nepochybujeme, že má geny psa záchranáře. No řekněte sami, není to naše vesnické překvapení hotový poklad?
Ti z Vás, kteří mají doma pejska, mi určitě rozumí... (Pro Vás ostatní se najde v albu i nějaká ta kočička.) :)
38 fotek, 13.4.2016, 313 zobrazení, 505 komentářů | architektura, krajina, příroda, zvířata
31 fotek, říjen 2014 až květen 2016, 318 zobrazení, 378 komentářů | architektura, krajina, příroda
63 fotek, 24.8.2015, 684 zobrazení, 971 komentářů | architektura, krajina, příroda, rodina-přátelé
Hadí vrch, bývalé Zhůří, hrad Velhartice, Sklářské údolí u Křemelné, Džín a její dva kluci, sluníčko a pohoda - tak lze ve stručnosti popsat jedno šumavské výletování i tohle album. Fotek jsem zařadila víc než dost, ale mně se prostě nechtělo ten hezký den porcovat. (Alespoň se mi nerozklíží vzpomínky.)
Ačkoliv je někdy Šumava drsná jako rejžák na podlahu, působí na mě vždycky tak nějak dojímavě, nostalgicky. Nenechává mě chladnou, ani když mi roste rampouch u nosu a krystalizuje čaj v čutoře. Šumava to se mnou prostě umí. Bez ohledu na roční období nebo na místo, na to, jestli ji obdivuji na výletě nebo na monitoru, pokaždé na mě přátelsky mrká.
Když jsem upravila poslední fotku tohoto alba, mrkla na mě tak významně, že jsem se s ní nedokázala jen tak rozloučit. Uvelebila jsem se tedy ve svém oblíbeném křesle, vzala si do ruky knížku o zajímavostech ze staré Šumavy a Bavorského lesa a hezky si v ní početla.
Napadlo mě, že by bylo fajn některé z těch pozoruhodných informací poslat dál, tak jestli nikam nepospícháte, zvu Vás na špacír do dob minulých:

MASO ZE SKLÁŘSKÉ NABĚRAČKY

Maso z naběračky je prostý sklářský pokrm, který si taviči a skláři ze Šumavy a Bavorského lesa připravovali v litinové naběračce ve sklářské peci. Naběračka sloužila k nabírání a odstraňování zbytkového skla při výměně pánví. Řemeslníci však brzy postřehli, že se těžká naběračka výborně hodí i jako hrnec na pečení, a tak si ve sklářských nebo temperovacích pecích připravovali různé (většinou zvěřinové) pochoutky. Naběračka se musela před použitím vyčistit. Čistila se tak, že se silně zahřála v peci a pak se prudce ochladila v potoce. Zbylý rez prý dodal masu zvláštní kořeněnou chuť.

PIVO ZA ZPOVĚDNÍ LÍSTEK

Ještě asi do pol. 20. století bylo povinností každého křesťana, aby se šel před Velikonocemi vyzpovídat. Farář po zpovědi vydal každému věřícímu zpovědní lístek jako potvrzení. Říká se, že farář po Velikonocích šel od domu k domu a vydané zpovědní lístky zase vybíral. Tím měl kontrolu, kdo u zpovědi byl a svou velikonoční povinnost splnil. Krátce po Velikonocích pak panoval v hospodách čilý obchod se zpovědními lístky - hosté ze vzdálenějších míst farnosti, kam farář kvůli daleké cestě zašel jen málokdy, nabízeli lístky těm, kteří ke zpovědi jaksi nedošli, ale kteří mohli čekat farářovu kontrolní návštěvu. Běžné bylo, že se za jeden lístek platilo deseti mázy piva. Hospodský měl samozřejmě radost ze zvýšeného obratu a farář z toho, že v jeho farnosti žili spořádaní občané.

VZÁCNĚ DOCHOVANÁ ŠATLAVA

Šatlavy bývaly zpravidla součástí radnic historických měst. Většinou se umisťovaly v zadním - dvorním - traktu nebo ve sklepeních. Významnější osoby bývaly vězněny v poněkud méně drsných podmínkách, často v radničních věžích. Vězení bývalo nezřídka spojeno s místností, kde se vykonávalo útrpné právo. V blízkosti mohla být i soudní síň, jako je tomu například v Klatovech, kde z místní radnice, kde zasedal soud, bylo možné přejít rovnou do "katovny", která se nacházela v patře sousední Černé věže.
Vzácně a velmi původně se radniční vězení dochovalo v Kašperských Horách. Jedná se o celkem čtyři valeně klenuté cely v přízemí a prvním patře severozápadního rohu čelního křídla radnice, které jsou přístupné rovněž z klenutých chodeb. Cely jsou vybaveny dodnes dochovaným funkčním a na svou dobu poměrně důmyslným systémem vytápění, kdy jedno ohniště (krb), obsluhované z chodby, vytápělo do zvláštních železných kamen (výměníků) obě sousední cely.
Kronika města uvádí jako docela vzácné situace, když se cely náhle ocitly bez pykajících delikventů. V těch dnech byl na radnici vyvěšován bílý prapor na znamení toho, že "soudní vězení je prázdné". Takové vězení mohlo tenkrát za starých časů plnit ve svém důsledku i sociální podpůrné funkce, když drobným delikventům - bezdomovcům, žebrákům, tulákům...dávalo možnost "v teple a pohodlí" vězení přečkat nejhorší čas zimy.
49 fotek, červen 2015 až duben 2016, 645 zobrazení, 766 komentářů | architektura, krajina, příroda, rodina-přátelé, zvířata
46 fotek, červen 2015, 506 zobrazení, 803 komentářů | krajina, příroda
50 fotek, červen 2015, 592 zobrazení, 694 komentářů | krajina, příroda
V téhle atraktivní "cizí zemi" se cítíme s Darmoťákem jako doma. S každým se snadno domluvíme, mnohdy si i hezky popovídáme, a co víc, rozumíme si i beze slov. To se nám náramně zamlouvá, a proto se na Slovensko rádi vracíme - fyzicky jednou za rok, v myšlenkách a ve vzpomínkách každou chvíli.
Když se ohlédnu za loňskou dovolenou, vybaví se mi nejen obrysy Strážovských vrchů a Malé Fatry, ale i siluety dvou neobyčejných žen (přesněji řečeno dvou pozoruhodných paní). Nikdy nezapomenu na čáry Čachtické paní, díky nimž jsem se během procházky k hradu zbavila několikatýdenní bolesti chodidla způsobené zánětem šlach. Netuším, proč mi nemilosrdná a sadistická hraběnka pomohla...Možná si chtěla vylepšit pověst.
Navždy budu mít v paměti i vstřícnou paní domácí, dobrou duši penzionu Vendelín. Nedávno jsem jí poslala fotky půvabné slovenské krajiny a ona pak nabídla mně i mému muži při příští návštěvě Bojnic ubytování zdarma. Jen tak, jako poděkování.
Čachtická paní zařídila, že jsem za krásami Slovenska mohla nejen jezdit, ale i chodit, a paní domácí mi svým děkovným emailem přivodila něco jako simulaci stavu beztíže - asi tak hodinu jsem se vznášela samým blahem minimálně půl metru nad zemí.
Třeba budu fotkami ze Slovenska inspirovat nejen hosty penzionu, ale i Vás... Nicméně další týdenní pobyty zdarma neočekávám, dostatečnou odměnou je mi Vaše návštěva.
Dík. :)
51 fotek, únor 2009 až listopad 2015, 631 zobrazení, 845 komentářů | krajina, příroda, zvířata
Od jara do zimy
krajina nosí mi
radost a potěchu.
Pohlížím bez dechu
na šňůru zázraků,
vetkaných do mraků,
do stromů, do polí.
Když mysl dovolí
zřít nejen očima,
souznění začíná
ladit své tambury.
Nemyslím na chmury.
Spočívám...

Namísto toho, abych upekla vanilkové rohlíčky, které mám moc ráda, strávila jsem odpoledne čtvrté adventní neděle prohlížením starých fotek (ty mám ještě raději). Nakonec jsem několik z nich vybrala, přiřadila k fotkám novějším, přisypala koření z veršovacího pytlíku, a album bylo na světě.
Tak jsem v čase vánočním mazaně obdarovala sama sebe. Pokud potěším i Vás, bude moje radost stejně veliká jako vánoční strom ve Vatikánu.
Děkuji, že jste přišli. :)
13 fotek, prosinec 2013 až listopad 2015, 465 zobrazení, 413 komentářů | doma, oslavy
Tak dobře, ještě chvíli
Michal Horáček

Tak dobře, ještě chvíli
mé vykoupané víly,
než do postýlek bílých
vás uložíme spát.

Jen chvíli pro pohádku,
že od příštího pátku
svět dá se do pořádku
- o tom si dejte zdát.

Přeji Vám krásné Vánoce a do nového roku hlavně pevné zdraví a ať Vás život baví. Ať k tomu máte spoustu důvodů! :)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter