Název

Sam

Popis

PES
Jiří Žáček

Pes nečeká, až skončí TV story,
chce vyvenčit, a právě teď.
Neřeší krize, kašle na rozpory,
na něž svět hledá odpověď.

Značkuje rohy, namlouvá si fenky
a věří očím, uším, čenichu.
Spoléhá na ně víc než na domněnky;
neřády pozná po čichu.

Má tě rád jen tak, prostě proto, že jsi.
Štěkotem plaší frustrace a stresy,
aby ti bylo veselo.

A když se skloníš a tvář olízne ti,
zasteskne se ti náhle po dítěti,
které už dávno dospělo.

https://www.youtube.com/watch?v=1e1rkwcRTI0

Když nastal ten správný čas pořídit si psa, měla jsem všechno dokonale promyšlené a nastudované. Věděla jsem, že border kolie je velice šikovná a bezkonkurenční na agility (ale na rozdíl od nás hyperaktivní workoholik), že rhodéský ridgeback je hodně inteligentní (natolik, že pokud si nebudeme dávat pozor, stane se rychle vůdcem smečky), že dalmatin by díky své mírumilovnosti nezakousl dědovi slepici (nebylo by ovšem jisté, zda by kvůli genetické predispozici slyšel kokrhat kohouta, natož pak naše povely). Věděla jsem přesně, které plemeno je pro nás to pravé!
"Zlato, chtěl bys raději černého hovawarta nebo plavého?" snažila jsem se vtáhnout manžela do svých plánů... "Je to vážně ideální pes! Hlídač dvora, ale takový, který zbytečně neštěká. Je moc milý a vyrovnaný... a temperamentní je tak akorát. A je oddaný rodině a neutíká za srnkami. A víš, co ještě, zlato? Pořídíme si raději fenku, jo? Ta bude poddajnější... Fenku z chovatelské stanice, abychom měli jistotu, že bude mít ty nejlepší předpoklady. Zlato? Ty už spíš...? Nevadí, proberme to jindy," zašeptala jsem ještě do polštáře.
Jakmile přišla ta pravá chvíle pořídit si psa, věděla jsem přesně, jakého bych chtěla mít! Ale Osud (nebo Darmoťák?) to zařídil(i) jinak. A tak se před více než šesti lety stal členem naší rodiny kříženec retrívra a německého ovčáka; černý ďábel, kterého jsme dostali od známých za lahev červeného vína. Jmenuje se Sam.
Není to klasický hlídač dvora jako hovawart, má své vlastní metody. Když se pohybujeme po dvoře, systematicky nám dokazuje, jaké je na něj spolehnutí, a upozorňuje nás i na vrabce a na čmeláky. Jsme-li uvnitř domu, rozčilují ho jen psi zaploťáci a jakákoliv dvoutaktní vozidla či vozítka. Čtyřtakty mu nevadí, fenky miluje. A má moc rád lidi! Bez rozdílu... Se stejnou chutí olízne jak řezníka, tak zedníka. Úředníka pochopitelně taky. Nejspíš by takto vyznamenal i loupežníka, pokud by cestou z lupu utrousil vlídné slovo...
Sam je pes velice svéhlavý. Když na procházce zavelíme K NOZE!, sedne si a čeká, až přijdeme k některé z těch jeho. Zato na návštěvu (a zároveň za kořistí - je kleptoman, ale nic nezničí a všechno nakonec dobrovolně vrátí) chodí rád, bez váhání a samozřejmě i bez pozvání. Konec konců, je přece členem rodiny! A navíc, proč by nezavítal, když si umí otevřít dveře... Děda pro změnu neumí zavírat dvířka od králíkárny, a tak Sam jednoho dne z výchovných důvodů zakousl králíka. Bylo mu důrazně vysvětleno, že TOHLE SE NEDĚLÁ (myslím Samovi; dědovi je zbytečné cokoliv říkat), a tak teď alespoň škádlí přelétavé slepice. Kohouta nemáme.
Máme ho tak rádi! Víme, že není ideální (toho králíka zakousnout nemusel a taky by se konečně mohl naučit za sebou zavírat), ale kdo je bez chyby? A není snad svéhlavost jistou známkou inteligence? Je tak mazaný a tak talentovaný! Vlastně vůbec netušíme, co mu jde nejvíc. Když uteče za srnkami, říkáme si, že by mohl být skvělým loveckým psem; když ho druhý den venčíme za trest na vodítku, je nám jasné, že i husky by záviděl Samovi jeho sílu a "tah na branku"; když třetí den vyžene hraboše z nory a přitom udělá půlmetrovou díru, nepochybujeme, že má geny psa záchranáře. No řekněte sami, není to naše vesnické překvapení hotový poklad?
Ti z Vás, kteří mají doma pejska, mi určitě rozumí... (Pro Vás ostatní se najde v albu i nějaká ta kočička.) :)

Kategorie a štítky

Nastavení