Název

Na Šumavě s Džín

Popis

Hadí vrch, bývalé Zhůří, hrad Velhartice, Sklářské údolí u Křemelné, Džín a její dva kluci, sluníčko a pohoda - tak lze ve stručnosti popsat jedno šumavské výletování i tohle album. Fotek jsem zařadila víc než dost, ale mně se prostě nechtělo ten hezký den porcovat. (Alespoň se mi nerozklíží vzpomínky.)
Ačkoliv je někdy Šumava drsná jako rejžák na podlahu, působí na mě vždycky tak nějak dojímavě, nostalgicky. Nenechává mě chladnou, ani když mi roste rampouch u nosu a krystalizuje čaj v čutoře. Šumava to se mnou prostě umí. Bez ohledu na roční období nebo na místo, na to, jestli ji obdivuji na výletě nebo na monitoru, pokaždé na mě přátelsky mrká.
Když jsem upravila poslední fotku tohoto alba, mrkla na mě tak významně, že jsem se s ní nedokázala jen tak rozloučit. Uvelebila jsem se tedy ve svém oblíbeném křesle, vzala si do ruky knížku o zajímavostech ze staré Šumavy a Bavorského lesa a hezky si v ní početla.
Napadlo mě, že by bylo fajn některé z těch pozoruhodných informací poslat dál, tak jestli nikam nepospícháte, zvu Vás na špacír do dob minulých:

MASO ZE SKLÁŘSKÉ NABĚRAČKY

Maso z naběračky je prostý sklářský pokrm, který si taviči a skláři ze Šumavy a Bavorského lesa připravovali v litinové naběračce ve sklářské peci. Naběračka sloužila k nabírání a odstraňování zbytkového skla při výměně pánví. Řemeslníci však brzy postřehli, že se těžká naběračka výborně hodí i jako hrnec na pečení, a tak si ve sklářských nebo temperovacích pecích připravovali různé (většinou zvěřinové) pochoutky. Naběračka se musela před použitím vyčistit. Čistila se tak, že se silně zahřála v peci a pak se prudce ochladila v potoce. Zbylý rez prý dodal masu zvláštní kořeněnou chuť.

PIVO ZA ZPOVĚDNÍ LÍSTEK

Ještě asi do pol. 20. století bylo povinností každého křesťana, aby se šel před Velikonocemi vyzpovídat. Farář po zpovědi vydal každému věřícímu zpovědní lístek jako potvrzení. Říká se, že farář po Velikonocích šel od domu k domu a vydané zpovědní lístky zase vybíral. Tím měl kontrolu, kdo u zpovědi byl a svou velikonoční povinnost splnil. Krátce po Velikonocích pak panoval v hospodách čilý obchod se zpovědními lístky - hosté ze vzdálenějších míst farnosti, kam farář kvůli daleké cestě zašel jen málokdy, nabízeli lístky těm, kteří ke zpovědi jaksi nedošli, ale kteří mohli čekat farářovu kontrolní návštěvu. Běžné bylo, že se za jeden lístek platilo deseti mázy piva. Hospodský měl samozřejmě radost ze zvýšeného obratu a farář z toho, že v jeho farnosti žili spořádaní občané.

VZÁCNĚ DOCHOVANÁ ŠATLAVA

Šatlavy bývaly zpravidla součástí radnic historických měst. Většinou se umisťovaly v zadním - dvorním - traktu nebo ve sklepeních. Významnější osoby bývaly vězněny v poněkud méně drsných podmínkách, často v radničních věžích. Vězení bývalo nezřídka spojeno s místností, kde se vykonávalo útrpné právo. V blízkosti mohla být i soudní síň, jako je tomu například v Klatovech, kde z místní radnice, kde zasedal soud, bylo možné přejít rovnou do "katovny", která se nacházela v patře sousední Černé věže.
Vzácně a velmi původně se radniční vězení dochovalo v Kašperských Horách. Jedná se o celkem čtyři valeně klenuté cely v přízemí a prvním patře severozápadního rohu čelního křídla radnice, které jsou přístupné rovněž z klenutých chodeb. Cely jsou vybaveny dodnes dochovaným funkčním a na svou dobu poměrně důmyslným systémem vytápění, kdy jedno ohniště (krb), obsluhované z chodby, vytápělo do zvláštních železných kamen (výměníků) obě sousední cely.
Kronika města uvádí jako docela vzácné situace, když se cely náhle ocitly bez pykajících delikventů. V těch dnech byl na radnici vyvěšován bílý prapor na znamení toho, že "soudní vězení je prázdné". Takové vězení mohlo tenkrát za starých časů plnit ve svém důsledku i sociální podpůrné funkce, když drobným delikventům - bezdomovcům, žebrákům, tulákům...dávalo možnost "v teple a pohodlí" vězení přečkat nejhorší čas zimy.

Kategorie a štítky

Nastavení